Nedávno jsme se dozvěděli o úspěchu slovenské tiskárny TBB, která zvítězila v celosvětové soutěži pořádané společností Scodix v kategorii GCP se svým obalem na knihu Šelma. Nebyl to ale jediný úspěch, protože navíc obdržela ještě zvláštní ocenění v kategorii obalů. A právě tento obal nás velmi zaujal nejen svým netradičním vzhledem, ale také svým příběhem, a tak vám ho nyní přinášíme.
Úsměv. Radost. Emoce… To vše nám nabízí život kolem nás. A v různých podobách. Je jen na nás, zda si je vezmeme a jak. A jestli je pošleme dál. Naštěstí pro nás všechny existují i lidé, kteří umějí nejen přijímat, ale i rozdávat. S touto ambicí se před mnoha lety pouštěl Vlado Syč do nesmělého projektu, se kterým neměl žádné zkušenosti – jak vyvolat úsměv na tvářích jeho přátel, rodiny či známých prostřednictvím nějakého výrobku. Jak jim udělat radost či vyvolat u nich emoci, která jim připomene, že jsme na tomto světě, abychom se z něj těšili. A dát k tomu i nějaký příběh, ať už malý nebo velký. A zde je zatím poslední příběh.
Povzbuzen úspěchem z minulosti, kdy s dlouholetým přítelem Mariánem Kožíškem, tehdy ředitelem Grafobalu Skalica, vyhrál cenu za nejlepší obal světa, se začal myšlenkou na zajímavý obal pro unikátní produkt seriózně zaobírat. Nejdříve pouze v představách a později doopravdy. Jelikož se dlouhodobě zabývá prodejem vína, našel ve skladu pár stovek lahví, které bylo sice v pořádku, ale nemělo již požadovanou kvalitu. Vlada Syče napadlo je vypálit a změnit na destilát. Když byl destilát na světě, objevil se problém, co s ním dál. Vyřešila ho jedna z návštěv v Toskánsku, kde dostal darem barikový 225litrový sud, ve kterém zrálo raritní Brunello di Montalcino, které dostalo v hodnocení od Roberta Parkera neuvěřitelných 100 bodů. To rozhodlo o dalším postupu, tedy o zrání destilátu v tomto sudu. První dva roky probíhalo zrání bez povšimnutí, protože Vlado Syč ani nevěděl, co má od tohoto procesu přesně očekávat a jak dlouho to bude trvat.
A opět sehrála svoji roli náhoda. Při jedné z pozdějších návštěv paní Benedict Hardy, majitelky Maison HARDY (zal. 1863) a skvělé degustátorky, ji požádal o názor na svou „prvotinu“. Přes vysoký podíl původního alkoholu (67 %) ho její odpověď překvapila. Brandy se může lahvovat. Sud odvedl svoji práci.
Protože Vlado Syč neměl vůbec žádnou představu o lahvi, etiketě či zátce, jeho brandy zrálo v sudu dál a on začal řešit, jak jej dostat k přátelům a zákazníkům. Odhadovaný počet lahví byl 400 kusů, což ho vedlo k myšlence, že by vzhled lahve měl být unikátní. Řešením mohla být buď lahev, nebo etiketa. Protože na ručně foukanou lahev atypického tvaru si netroufl, bylo jasné, že jediným možným řešením bude speciální etiketa a dárkový box.
Když se zadíval doma na grafiky svého přítele Laca Terena, bylo rozhodnuto. Už zbývala jen maličkost, přesvědčit ho. A to nejen aby grafiku vytvořil, ale také všechny grafiky osobně podepsal a očísloval. Celkový počet lahví byl nakonec 406! Umíte si tedy představit, jaké to bylo úsilí. Laco Teren se jako akademický malíř a sochař, představitel slovenské postmoderny a avantgardy, dlouhodobě potýká s nedostatkem času, jímž jiní neskutečně plýtvají. Své inspirace nachází všude kolem sebe, ale i v nekonečných filozofických rozhovorech, ať už v ateliéru, nebo v kavárničkách bratislavského Starého Města. A během jednoho z těchto rozhovorů ho překvapil Vlado Syč neobvyklým požadavkem, aby zachytil úsměv na jeho tváři tak, jak ho vidí on. Aby ho mohl poslat prostřednictvím etikety dále. Asi chápete, že i přes jasné zadání – jak vidí úsměv autor – bylo potřeba vytvořit mnoho různých verzí. Během této doby se pracovalo na dalších technických detailech, aby byl příběh kompletní. Když byl ten správný úsměv na světě v grafické podobě, bylo potřeba ho umístit nejen na lahev, ale i na dárkový box. Nakonec dostala přednost varianta úsměvu „zpoza rohu“, aby se mohl šířit na všechny strany, dokonce i za roh.
Při výběru materiálu byl kladen důraz na přírodní barvu i kvalitu papíru.
Výsledné barvy brandy je dosaženo pouze přirozenou extrakcí barviv ze sudu během téměř šesti let zrání a výsledná kvalita brandy není ovlivněna ničím, co by se v přírodním produktu nemělo nacházet. Je tedy bez přidání barviv či karamelu, což je absolutně v souladu s pojetím světa a způsobem života Vlada Syče, jenž se snaží prodávat vína od vinařů, kteří vyrábějí víno v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje a koexistence biosféry a lidstva.
Použití metalických prvků v konečném zpracování tisku etikety i dárkového boxu pomohlo vytvořit opravdu výjimečný produkt.
Ale zpátky k etiketě a dárkovému boxu. Při výběru papíru byl tedy z výše zmíněných důvodů kladen důraz na přírodní barvu i kvalitu papíru. Opět za pomoci a rad odborníka a přítele Mariána Kožíška se přiblížila realizace původního snu ke skutečnosti. S ucelenou představou o konečném provedení se Vlado Syč obrátil na společnost TBB, kde tým vedený Mirko Brezňanem vtiskl jeho několikaletému úsilí finální podobu. Použití metalických prvků v konečném zpracování tisku etikety i dárkového boxu pomohlo vytvořit opravdu výjimečný produkt. Přestože je společnost TBB známa především jako tiskárna knih, potvrdila, že pro ni nejsou problémem ani výzvy v podobě realizace obalů, a to dokonce i velmi speciálních, pro jejichž výrobu využívají naplno možností zařízení Scodix Ultra.
A kdyby vám vrtalo hlavou, co znamená označení V.S.O.P., tak v tomto případě se nejedná o Very Special Old Pale, ale i Vlado Syč Opět Pije.
